Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jsme doma, operace NEBUDE!!!!

19. 3. 2009

Velké přípravy na odjezd na Bulovku a na 3tydenní sádru byli zbytečné. Měla jsem nakoupené širší tepláčky, katata s rozepínáním mezi nožkama, očekávala jsem těžké tři týdny, odmítla jsem pozvání na návštěvy,  byla jsem připravená na těžké období. 

Sbalili jsme kufry a včera 18/3 jsme odjeli na Bulovku. Příjem a ubytování tentokrát bylo úplně bez problémů, měly jsme nadstandard, takže jsem byla spokojená, že jsme samy. Eliška se tam dost nudila a celá den vyváděla, pohádky ji nebavily. Nejvíc ji bavilo chodit po chodbě a ukazovat si na pohádkové obrázky na dveřích pokojů. Celý den jsme nějak přežily, čekaly jsme na  lékaře a jeho rozhodnutí zda bude operace ve čtvrtek nebo v pátek.

Naprosto mě překvapilo rozhodnutí, že operace nebude VUBEC!!!! Pan docent si prohlédl nožku a zkonstatoval, že Achilovka vypada mnohem líp, než když ji viděl v lednu. Já po té informaci v lednu, že je nutná tenotomie, jsem začala zjišťovat jak jinak Achilovku protáhnout, procvičit. Zjistila jsem, že při propnuté nožce (kolénku) se nemůže Eli tolik bránit a vzepřít se tlaku na achilovku. Takže jsme poslední měsíc cvičily mnohem víc efektivněji.

A tady je výsledek!

Obrazek

Řekla bych, že jsme z 95 stupňů to dotáhli tak na 100, možná i trochu víc. 
Ať si říká kdo chce co chce (tedy teď se trouchu rouham - i pan docent :-) který rehabilitaci zas tak moc neprosazuje), cvičení protahování má něco do sebe, už podruhé se nám podařilo vyhnout operačnímu zásahu!!!

Takže ještě večer jsme přijeli domů a na kontrolu máme přijít za měsíc.
HURA HURA HURA

 


Najednou mám před sebou spoustu "volného" času, prostor kdy můžeme s Eli něco podniknout. Je to skvelé.